sbirame I.emisi

Poslední aktualizace dne 26.4.2012

Rakouská klasika, to je něco, co je láskou na celý život. Mám na mysli samozřejmě život filatelisty. Nekonečné množství kombinací typů, barev, papírů, frankatůr a samozřejmě razítek, vytváří neopakovatelnou hru, kterou hrajete znovu a znovu.

Nepatřím sice mezi supersběratele s dlouholetou praxí, ale zase na druhé straně patřím mezi ty, kteří aktivně používají internet. Proto jsem si dovolil napsat tohoto malého průvodce pro začínající kolegy. Doufám, že alespoň nastíní některé pojmy a vysvětlí některé postupy a dělení.

1. Papír - základní dělení

Rozlišujeme papír RUČNÍ ( Handpapier, HP, H ) a papír STROJNÍ ( Maschinenpapier, MP, M ). HP je papír se specifickou strukturou, dobře viditelnou pod lupou. MP je naopak hladký.

2. Papír - další dělení.

HP má i další rozdělení. můžeme zde najít speciální typ papíru, tzv. rýhovaný ( geripptes ). Papír je rozeznatelný tak, že má v profilu cca 30 vyvýšenin na 2 cm. Mnohdy je lehké jej rozpoznat, ale většinou je to obtížnější. Pro některé hodnoty je potřebný atest znalce.

Pruhovaný ( gestreiftes ) papír je ještě vzácnější. Ten se rozpozná podle proužků na prosvícené známce. Vzhledem k R!!! je atest znalce bezpodmínečně nutný.

Podle tloušťky rozdělujeme papír na tenký ( hedvábný ) ( 0,5-0,7mm), normální a silný ( kartónový ) ( 0,12-0,14mm). POZOR!!! síla papíru se počítá BEZ lepu. Měříme jej obyčejným mikrometrem.

Na HP se dá rozpoznat i průsvitka. Jde vždy jen o malou část tenké části psaného písma. Na MP se dá také najít „průsvitka“. V uvozovkách je proto, že nejde o klasickou, záměrně vytvořenou průsvitku, ale o náhodně vytvořený jev. Nazývá se Ladurnerova průsvitka a jde o otisk drátků spojů plstěné podložky, použité při výrobě papíru. Průsvitka je buď vodorovná nebo svislá, řídká nebo hustá

3. Typy

Při tisku známek se opotřebované matrice měnily za nové, popřípadě opravovaly, retušovaly. Takto vznikali

jednotlivé typy a další anomálie, které dnes rozlišujeme.

4. Obtisky

Velice zajímavou a sběratelsky populární částí jsou obtisky. Existuji dva druhy. Strojní a archové. Strojní jsou

v podstatě obraz na obraze, jen zrcadlově otočeny na rubu známky. Samozřejmě je otisky vždy slabší než tisk

na lícní straně.

Archový otisk je „posunutý“ mimo osy lícního tisku. Oba druhy jsou vyhledávány a ceněny. Archové obtisky jsou

zřídkavé a velmi ceněné.

5. Další zvláštnosti tisku

Mimo deskových vad, kterých poměrně hodně, a dá se s trochou nadsázky říci, že každá známka je originál s

nějakým defektem, jsou zde i další zajímavosti. Sbírají se například prvotisky ( tisky z nových desek, které se

vyznačují čistým tiskem - feindruck ). Tisky s podloženým středem ( znak uprostřed je nápadně silněji vytištěn, než ostatní tisk ). Oboustranné tisky, tisky lišt a ochranných rámů a jiné.

6. Poštovní provoz

Tato sekce by byla velmi rozsáhlá, tak jen telegraficky. Sbírá se cokoli co má nějakou spojitost s poštovním provozem. Ponejvíce dopisy a výstřižky. K tomu patří v prví řadě razítka.

Razítka jsou velmi široká kapitola. K určování razítek bych doporučil jako literaturu : Ing. Emil Votoček, Monografie československých známek 13. a 14. díl, popřípadě katalog od Müllera nebo Kleina. Hodnocení razítek je pomocí bodů na známkách z jednotlivých emisí a později roků. Razítka se rozlišuji např. podle barvy: černá a barevná ( modrá, červená, fialová, zelená ), nebo podle konstrukce, například řádkové, jednokruhové, náprstkové, dvoukruhové,......